dnes byl liják, a já od včerejška suším prádlo, tak mohlo být v poledne suchý, ale než sem stačila vyběhnout na lodžii, už bylo zase durch, protože ten líják byl hrozně silnej. a na déšť to španělsko fakt není stavěný. nateče všude, kde může. nevím proč, jak a kdo to vymyslel, ale dělají to tu tak, že všude, kde je voda, nasypou piliny a nechají je tam sát. takže po deštích to vypadá tak, že jsou hromady pilin v chodbách domů, ve školní v kavárně, v metru jsou takový hromady pilin, že radši počkáte na vlak na druhé straně, protože to jsou nepochopitelný haldy asi metr vysoký. hory pilin. asi jako když u nás sypou ledový silnice solí. vyučování se přesouvá kvůli pilinám do jiných tříd nebo se ruší.a potom když už je jistý, že zas chvíli pršet nebude, přestanou sypat a uklidí.
v nědeli mělo přijít na oběd pár sabriiných kamarádů a mělo nás jíst sedum, což sem si nedovedla předtím představit, sedum lidí v tom mini obýváčku kolem mino stolu sotva pro čtyři. poprvé jsem šla do zbrusu nově otevřenýho supermerkátu ve vedlejším baráku, hned vedle sex-shopu a obchodu s marihuanou (ano, konečně normální obchod) nakoupit plastový kelímky, abychom po sedmi lidech nemusely taky všechno umývat. supermercat, obchod se vším, kde prodávají arabové, hlavně turistům, protože je to dražší než jiný obchoďáky. u nás je to asi míněný pro ty davy co chodí týden co týden na zápasy nebo prohlídky camp nou. a bejvá to většinou úzká dlouhá nudle, kde sice najdete všechno, ale ne zase tolik, abyste si mohli vybrat. ale tenhle supermercat je nejen dlouhej, ale když vejdete a projdete do zadní části, je dokonce i širokej a je tam spousta nablýskané zeleniny a věcí na psaní a takováhle všehochuť, kterou bych tu čekala spíš 'u číňana'. každopádně ty kelímky jsem tam našla a jsou tak pěkný, že sem je po tom obědě i umyla.
k obědu byl couscous na alžírskej způsob, se spoustou zeleniny a zalívanej trošku ostrou omáčkou v talíři ⌀85cm a náš malej stůj se ukázal jako dost praktickej, když se jí po africku - všichni z jednoho talíře. jo, byla sem jediná evropanka, sabria - alžírsko, ale pozor, není to arabka, ale berberka a to je prej velikej rozdíl, a čtyři sličné černočerné a jeden černočerný ze senegalu. černoši jsou fakt krásní lidé.
na vaření sabria vyndala už v pátek svoje slavnostní nádobí, který byly naposled venku na ramadán, a jídlo se vařilo v sedmi hrncích. a kuskus se nevaří tak, jak to dělám já (když sabria viděla moji krabici kuskusu, tak se rozesmála, že je to nějaká ubohá náhražka, ale já tomu nerozumím), napařuje se v těch sedmi hrncích, v každým hrnci půlka citrónu, postupně se všechen prohřeje a pořád se musí probírat rukama, asi aby v něm nebyly veliký hrudky. a potom to z těch sedmi hrnců vysypete do osmdesáticentimetrovýho talíře, a na tu horu kuskusu nalijete a nakladete všechno to ostatní, to už jsem nestihla sledovat. každopádně spousta masa, zeleniny, hektolitry vývaru a šťávy na zalívání, všechno v papiňáku a v dalších miskách a hrncích.
a vypadá to, že je pěkně naservírováno a v kuchyni to vypadá jako na bojišti. kuskus na podlaze, na lince, na dřezu, ve dřezu, po stěnách, na dvířkách od linky, zkrátka kuchyně je obalená kuskusem. oběd měl být v jednu, tak byl po španělsku (nebo po africku?) v pět, protože předtím pršelo, tak návštěva přece nemůže přijít, když prší! a objevili se na předkrm až ve čtyři.
jídlo není o tom, že se najíte, ale spíš o ochutnávání všech těch věcí, co na talíři jsou, pěkně si zaberete svoje teritorium a občas ulovíte i kousek masa zprostředka! hodně se povídá, španělsky, francouzsky a řečí senegalu, což je buď wolofština nebo pulaar, každopádně je to řeč, která se stává ze slov maximálně třípísmenných nebo to tak aspoň znělo.
v africe se sdílejí talíře úplně normálně, vlastní talíře mají jen v rodinách, který mají moc velkej stůl na jeden talíř. a když je svatba (to je v senegalu asi často, protože tam je polygamie, prej se podobám druhé ženě manžela jedné té černé divy, a jestli si myslíte, že být první ženou v harému je lepší než být tou druhou nebo třetí, tak se pletete, ale už nevím proč) nebo jiná společenská událost, mají dohromady jeden talíř děti, jeden ženy a jeden muži, ti ho mají nejbohatší, s nejlepšíma kusama masa a podobně, ale nechtějí tomu věřit, tak rádi kradou z talíře žen.
v už polouklizené kuchyni se vaří sabriin mátový čaj na dobrý trávení a podává se v poobědovým klidu, s ořechovým dezertem. a pojídle se zapne youtube a s prvními rytmy se všechny krásky zvednou a tančí. a předvádějí nám, jak se tančí v jejich zemi, prostě čím větší zadek, tím lepší tanec, sabria ukazuje jejich berberský tance (ne, já sem jim neukazovala český tance). a občas se dívčí sešlost zavře u sabrii v pokoji a sabria jim ukazuje svoje starý a nový šaty, pletou si navzájem africký copánky a ječí na sebe, ale nehádají se, to se jen tak překřikují, protože všechny chcou něco říct. a ten jediný černý radši v klidu stojí na lodžii a dumá a poslouchá pomalý písničky a občas si zpívá. a jestli se to všechno dá počítat do oběda, tak skončil v deset a trval šest hodin. a my sme suší jako ten českej kuskus.
Žádné komentáře:
Okomentovat