mám rozvrh, konečně! tento semestr mě čeká pár předmětů, který jsem chtěla a pár, který jsem nečekala: ateliér už volnej samozřejmě nebyl, ale ten v žádným případě měnit nebudu, chci zadání, na kterým jsme už začali pracovat a v pondělí odevzdáváme, teď jít jinam by byla fakt sebevražda. sice nějakej španěl evě řekl, že ten architekt, kterýho má naše skupina, señor ravetllat, je na nic a ty projekty od něj z aťáku nejsou nic moc, ale to může být názor od názoru jiný a my tu stejně nikoho neznáme, tak abychom si mohli vybírat. každopádně zatím je sympatickej a jediný co se může stát je, že nám v tom aťáku moc nepomůže nebo nás neposune někam dál. uvidíme.
dál jsem se musela rozloučit s procházkama caminar barcelona, ale svatosvatě slibuju, že si udělám svoje vlastní procházky a budou ještě mnohem lepší! manhattan i l'eixample en barcelona mám v úterý, v estètice pro mě milostivě zůstalo poslední volné místo a moje novinka je opět z katedry urbanismu - learning from sao paulo. myslím, že je to jedinej předmět na téhle škole v angličtině.
po odevzdání ateliéru a zkouškovým v lednu je semana de cursos intensivos y viajes, týden intenzivních kurzů a výletů. jeden, co jsem si vybrala, už byl podle lidí, co si zapisovali rozvrhy přede mnou plnej, tak jsem si včera zjišťovala, kolik by stála cesta do turecka na osum dní, jedinej viaje tohoto semestru s prej výborným profesorem taky z urbanismu. no ale stojí to něco kolem 1100 €, tak to jsem si radši rychle zapsala funcional land art I. els paisatges del refús, tj. funkční land art odmítutých krajin/prostor. těžko říct co tam budeme dělat, ale zní to slibně a rozhodně to nestojí 25 000.
takže pět předmětů a z toho tři urbanismy, ou jé, to zní jako barcelona. splním si tak 29,5 kreditu, ale náš úžasný pražský ústav letos vymyslel novej systém přepočítávání kreditů, takže ve skutečnosti za to dostanu v praze slabejch 21. musely sme kvůli tomu s evou dost zápasit s tím výběrem, nevím proč zrovna tento rok na nás ušili takovou boudu a ještě k tomu nám dávají úplně nejmíň peněz v historii všech erasmů ever. já vím, krize.
ale stěžovat si nemůžu, ve čtvrtek a pátek jsem si udělala volno, takže snad bude i čas na něco jihýho, než na školu! dnes jsme s evou začaly makat do ateliéru, ale na to, že jsme se snažily celý odpoledne jsme toho moc nestihly, klasickej problém, že když otevřeme autocad, čas začne zběsile utíkat a člověku nezbyde než s šíleným kručením v břiše a křečí v pravým zápěstí z myši zaklapnout po setmění počítač uprostřed práce a běžet domů para descansar y disfrutar algo de vida (odpočinout si a vychutnat si i ten život!)..
seděly jsme v knihovně u školy, typuju, že ani ne pět let stará budova, malá, žádnej vodní zámek, ale jsou tam místa na sezení s výhledem prosklenou stěnou do zahrady, někdy vyfotím, myslím, že tam budu často.
dnes začalo mercè, takže po historicky prvním skype hovoru brno-barcelona s mámou a tátou (jojo, už se vrátili z dovolené, tak je dcéra najednou zajímá) frrr do centra, na plaça reial, kde byl dost tvrdej metalovej koncert kapely, jejíž členové měli všichni masky kostlivců. vůbec nezpívali, což je asi dobře, protože to by bylo stejně jen to metalový blití do mikrofonu. plaça reial bylo narvaný k prasknutí. tohle náměstí je dost jedinečný místo. je to jediný přesně geometricky pravidelný náměstí v ciutat vella, starým městě, tedy přímo v barri gotic u las ramblas. dá se sem vejít ze všech čtyř rohů, ve kterých se dají vysledovat různý nepravidelnosti, který nutně vznikly při navazování novýho přísně geometrickýho náměstí na starý křivý uličky. kolem dokola přes den stinný obloukový podloubí, fasády náměstí jsou úplně jednotný, stejný pravidelně rozmístěný okna po celé ploše čtyř stěn, trochu to na mě působí jako maurskej styl. celý je to podtržený řadama palem po celým náměstí, uprostřed kašna a dvě zdobenější lampy, ranný dílo gaudího. tohle ale v této chvíli bylo úplně jedno, nejdůležitější dominantou se na čtyři dny stává obří dunící stage, hlava na hlavě, každá druhá hlava pákistánská, která křičí barcelonský heslo velkých akci: 'cerveza?!' v tom davu pěkný vedro a zem úplně přeplněná prázdnejma lahvema a plechovkama.
jen rádi jsem se přesunuli na jinou stage (mercè celej víkend funguje jako velkej festival, na každým náměsti, v každým parku jiný stage, jiný akce, jinej program), do parc de la ciutadella, nedělní oázy katalánců. tam končí program až později v noci, přišli jsme tam někdy kolem jedné, hrálo letní kino, na jedné stage divadlo, na další house-koncert, každá lampa v parku svítí jinou barvou a každej strom je barevně osvícenej, jakobychom ani nebyli na zemi, ale v říši divů nebo továrně na čokoládu williho wonky. ve skleníku podivná projekce s audio poslechem ve sluchátkách. bylo to jako strašidelnej skleníko-dům. vlezli jsme tam jako úplně poslední, takže pro nás neměli sluchátka, ale to nevadilo, protože jsem se bála i tak. představte si velikej skleník, jako je třeba v lednici na jižní moravě a tam úplná tma, jen občas osvícený dřevěný rošty, po kterých jdete a kolem tisíc blikajících, mihotajících se světel laserů, záblesků, pruhů věemožných barev, který se odráží na listech palem a exotických rostlin. neskutečná změt světel v prostoru a mezitím taky barevně nasvícený živý sochy lidí v bílejch skafandrech s bílejma rouškama na obličeji (jako oompa loompové při jadernýjm útoku). umění.
příště beru foťák, tohle je chabej pokus z mobilu:
house music v parc de la ciutadella
