kvůli dešti odložili nebo zrušili odpolední castellers. už tak je to nebezpečný, tak na kluzké zemi by asi nepostavili devět pater lidí, což by byla katalánská národní karastrofa. mám sobotní den doma, úklid, prádlo, vaření, myslím na teriho, bude chybět.
spěchám tak na večeři jitce a evě na carrer de la princesa, od domu to mám půl hodiny do centra na kole i při festivalové tlačenici, zbývá dojít jen pár bloků k holkám domů. když ale potkáte cestou průvod obrů, gegantes, máte smůlu. všechny ulice nepropustný, jediná cesta, jak se z barri gotic dostat do el born je podejít ulici - zabarikádovanou průvodem - chodbama metra (ty ale taky přímo nezejí prázdnotou).
lidí je všude mraky, je to doslova tělo na tělo, do metra vede jedinej jednoproudej potok lidí, kteří se většinou snaží držet své skupiny přátel, takže jsou ještě pomalejší. těch dvě stě metrů, co mě dělí od cíle jdu další půl hodiny. když se ale člověk vykašle na ten dav uvědomí si, že se kolem děje zase něco neobvyklýho. však proto tu všichni ti lidi jsou. gegantes, asi dvoj až trojnásobní lidé v tradičních krojích, se pomalu houpou průvodem. občas se otočí, někteří tančí. jedna obří tanečnice s širokou sukní tančí flamenco, otáčí se čím dál rychleji a rychleji a za ten výkon se taky dočká potlesku davu. jsou tu gigantičntí novomanželé, gigantickej žid, sedlák, prostitutka s obří lesklou podprsenkou a gigantický chlípník, který ocení její nadměrný vlohy. jejich gigantický sblížení v průvodu taky sklízí úspěch. člověk má pocit, že obrů je pár, ale pak se podívá dál do ulice a za roh a je jich desítky, nepočitatelně. gegantes jsou větší než jedno patro domu, ale nejsou větší než semafor, to by v průvodu způdobilo značný problémy, vzhledm k tomu, že v bcn jsou semafory po každejch třiceti metrech. mají dokonalý oblečení, dokonalou tvář, skoro realistickou, jsou zvláštně strnulí (pochopitelně), ale nepůsobí to neohrabeně. když se některej z obrů roztančí, je jako živej. gegantes jsou stále v pohybu. stejně jako draky včera je není snadný vyfotit. no konečně je v tom davu taky někdo větší než já!
jitka má narozeniny. pár zahraničních studentů, pár cizinců, prostě barcelonians. velikej plnej stůl, paella po česku, salát, cava brut, vino blanco i tinto, tři okna od podlahy ke stropu, tři bílý závěsy ve večerním vánku na jeden dlouhej úzkej balkon asi metr nad ulicí plnou lidí, motorek a longboardů. a za zády kovová stěna s puzzle mapou světa, kde si můžete poskládat třeba evropu s hawaií uprostřed.
sobotní noc pokračuje v rytmu flamenca, salsy a vlastně asi v rytmu všech hudebních stylů a tanců, protože jenom za tenhle večer je v bcn asi třicet různých koncertů.
andaluzský flamenco
Žádné komentáře:
Okomentovat