raval

maçba, centrum současnýho umění 

je to muzeum v části centra, která se jmenuje raval. bydlí tu spousta přistěhovalců a umělců, taková alternativní čtvrť, je tu spousta malejch designovejch krámků, je to taková ta čtvrť, co kdyby prej do ní někdo šťouchl, celá se sesype. v noci bych tu teda ale sama jít nechtěla 

plastika nahoře nad náměstím andělů, plaça dels angels

ravalská tržnice, tam najdete uplně všechno, slepice s čerstě oškubaným peřím, prase od kopyta k uchu, ryby, mořský potvory, pečivo, všecko

večer byla erasmus párty na pláži a nastěhovala se ke mně na pár dní spolužačka z prahy eva, jen do úterka, kdy už se bude stěhovat do svýho. tak si tu s ní teď můžu povídat česky .)

a oficiálně jsem vidlák! ta moje adresa je přesně za hranicí barcelona city, takže bydlím sice v provincii barcelona, ale v části l´hospitalet de llobregat. jajaja

znáte ty historky z u.s.a., kde ruší školu a otevírací dobu úřadů kvůli sněhu? nebo nohavicovo "v praze kalamita jak na sibiři, tři cm sněhu a u muzea čtyři". kdyby nasněžilo v bcn, určitě nám škola odpadne. ale dnes, 3/9/2011 nám celodenní program katalánskýho kurzu odpadl proto, že bylo zamračeno. kdo by to byl řekl.

"...v barceloně buď seš architekt nebo nejseš architekt..." někdo někde v bcn

malá prohlídka po stavbách objevených serverem mimoa v les corts a okolí s evou (dnes večer přijela ještě jitka, tak sme tu tři prague-girls, holky se stěhujou do svýho v úterý). avínguda diagonal je neuvěřitelně živá třída. ačkoliv les corts už rozhodně nepatří k tomu tepajícímu centru, neutuchající ruch tu v sobotu večer je úplně stejnej. prošly jsme od camp nou přes tržnici v les corts na diagonálu a dál směrem do centra, k l´eixample a studentské čtvrti grácia. každá barcelonská čtvrť je dost specifická, a to jak uspořádáním ulic (ortogonální l´eixample s usekanejma rožkama čtvercovejch bloků, grácia s úzkejma křivějšíma uličkama - rozhodně nelze porovnat s českejma středověkejma křivolakejma uličkama třeba na starým měste v praze, ale přece se tenhle starší urbanismus v tom od ildefons cerdá dost vymyká). jak sme procházely směrem na severo-východ, bylo hrozně znát, jak se ty ulice postupně proměňují, od širokých velkorysých ne úplně pravidelných ulic plných světla a veřejnýho prostoru k těm grácijským úzkým, kde červený světla semaforů osvěcují stromy nacpaný tak v úzké uličce, kterou projede jen ten nejmenší autobus pro 12 lidí.

bcn je plná veřejnýho prostoru. já nevím jestli sem to tu už náhodou nepsala, ale kdyžtak opáčko. a není to žádnej zabitej veřejnej prostor, jako když v čechách si architekt vymyslí ´skvělej´ urbáč, dá tam zeleň, kašnu a lavičky a myslí si, že to bude automaticky skvěle fungovat.

tady je pro lidi každá ulice, chodníky dost široký, aby se na ně vždycky vešla nějaká ta zahrádka, lavička, lavičky mají protažený sedáky, aby na nich mohli lidi zarebelovat a sednou si jakým směrem chtějí nebo sedět ve skupině jakoby dokola. zkrátka experiment nebo inovace tu nejsou žádný cizí slova, k tomu hromada invence a fantazie, hledání specifickýho optima pro každou lavičku, ulici, náměstí a čtvrť zvlášť. kdo by nešel večer na procházku (i když je zataženo?!)... kromě bicingu se sem potom vejde spousta palem s papouchama, soch a občas třeba hřiště na petanque, schody, na semaforu věčně červená, protože přece nikam nespěcháme a mañana je taky den. ale tu červenou mají věčně i auta, a to úplně na každé křižovatce, takže nikdo nejezdí rychle. takový to burácení silnýho motoru nějakýho bezmozku jsem tu prostě ještě neslyšela. kromě toho jsem vypozorovala, že červená na semaforu je zkrátka vždycky. a když už si myslíte, že jste na ten systém vyzráli a přejdete si na semafor v jiným směru křižovatky, stejně tam svítí červená nejdýl.

na náměstí joan güell je tahle módní galerie roca. má krásnou fasádu slepenou z pásků skla po třech, zbroušeno, na výšku celýho patra, a vždycky v hlavě a patě uložení toho skla je světlo, který se trochu mění, tak je to, jakoby ta fasáda úplně ožila nějkým tajemným mikroživotem.

šaty jako igelitka plná pouťových balónků

na stejným náměstí stojí el corte inglés, teda jeho "zadek", černá la caixa banka a kus naší školy od aleny! budova fa čvut praha dejvice paní šrámkové o pár rovnoběžek níž:

asi nějaká školní tělocvična, colegio mayor sant jordi

na mestre nicolau měl být dům s takovou barevnou fasádou, ale už byla moc tma, abychom to viděly pořádně. v tom domě ale byl moc pěknej bio-eko shop, tak sme tam šly podívat se, a když už sme tam byly, koupily jsme si tam bio-eko lahvový pivo, abychom jako nešly s prázdnou. na to, že to bylo bio a eště eko bylo dost dobrý.