2011/12/22

22.12.2012

teď už se jen vyspím a frčím na letiště. ale ukážu vám, jak tu bylo dnes krásně.

chipperfieldův pastelovej komplex správy a úřadů mýho města, l'hospitalet

rambla del mar





já na ramble del mar

a ta zrcadlová stěna je tak šikmá, že člověku koukáte do jídla. je to samá paella




v moři drama...
...a na pláži taková pohoda 



cyklostezka kolem plotu kolem parque de la ciutadella

všude skřehotaj papoušci


pohled na nejkrásnější místo, jako obvykle s basetem francouzké paničky, která ma tu malou galerii nalevo




knihovna a nad ní letadlo a zítra už tam taky poletím

2011/12/21

cerdo en casa

tento příspěvek je z 21.12., ale publikovanej bude až po štědrým dnu, pochopitelně.
dnes jsem měla první zkoušku, z estétiky, trocha odpočinku od všeho technickýho, ale zato jsme museli pěkně zafilosofovat. a po zkoušce konečně prázdniny nebo spíš vánoce! tak jsem jela do obřího obchoďáku l'illa a provedla jsem už dlouho připravovanou a promýšlenou věc. koupila jsem jamón.
jamón serrano je obecnej název pro jakoukoliv španělskou přírodně sušenou vepřovou šunku. šunka teda není vařená, ale je to syrový sušený maso, který se rovnou jí a je to hrozná dobrota. serrano znamená horský, horská šunka totiž zraje na chladným horským vzduchu. Jsou dva druhy,  jamón blanco, šunka z bílýho prasátka, které se říká taky jamón bodega. španěli v tom holt rádi dělaj bordel a myslím, že se jim tak docela daří ošálit turisty, kteří by si určitě chtěli radši koupit jamón ibérico, iberskou šunku. jamón ibérico je šunka ze speciální černé rasy iberskýho prasete, který má oproti bílýmu prasátku spoustu předností, který jsem ale už nenastudovala. většina jamónu ibérico je zakončená černým kopýtkem, ale viděla jsem i jamón ibérico s bílým kopýtkem a stejně naopak, jamón serrano s černým. (já se fakt nedivim, že se v tom ti turisti nevyznaj)
Bílá šunka se různí podle doby zrání a jamón ibérico se dělí podle způsobu krmení prasat. já jsem se s papa noelem domluvila, že když dárek, tak to nejlepší a koupila jsem domů jamón ibérico nobleza de bellota, což by měl být nejvyšší a nejdražší stupeň šunky vyráběnej z černých prasátek, který celej život byly ve volným výběhu a krmený byly výhradně žaludama a nedokrmovaný běžným krmením.
v tom obchoďáku jsem teda první asi dvacetkrát obešla všechny stojany s těma nohama, protože je to hotová věda vybrat něco pěknýho, ale moc jsem nevěděla. každá noha je obalená vrstvou sádla, tuku, kterej chrání šunku před nadměrným vysušením i vlhkostí. nakonec mi paní prodavačka poradila, pěkně ty nohy osahala a potěžkala, a já jí řekla, že je to dárek, tak ať vybere nějakou moc pěknou. no vybrala takovou křivou sedmikilovou hnátu s černým kopýtkem. první ji zvážila, pak vsunula do takové tlusté bílé gázy, abych se nezamastila nebo spíš abych neporušila ten tukovej obal, šup do igeliťáku a bylo to.
z l'illy jsem jela na kole, šunku před sebou v nosiči, pěkně mi voněla pod nosem a že byla silnice plná děr, kopýtko pěkně poskakovalo. jak jsem projížděla, občas někdo místo obvyklýho 'guapa' vykřikl 'jamón' a všichni, co shrabovali listí z chodníků, opravovali silnici a šli ulicí, viděli, jakou mám pěknou šunku. teď mi tu voní na sedmi metrech čtverečních pokoje a už jsem zvědavá, co na to řeknou naši. a ačkoli doma pro to budou muset najít místo, naučit se to krájet, možná nabrousit nože nebo koupit novej, doufám, že to nebude průser, že vezu kus mrtvýho prasete.

2011/12/18

este día voy a recordar

žádný velký psaní, žádný prázdný slova. dnes byl smutnej den, úplně poprvé bych raději než cokoliv jinýho byla v praze, než tady. uctít památku pana václava havla na václaváku s poslední adventní svíčkou. se slzama mě obejmuly moje úžasný spolubylící, když jsem jim povídala o tom krásným člověku s cigaretou.
mám tu nějaký obrázky z víkendu, namísto jednoho smutečního trocha barvy pro duši.


design mercado v kížové chodbě a rajské zahradě bývalýho kláštera hned vedle muzea čokolády

moc fouká vítr, dnes jsem poprvé vytáhla zimní bundu. moře je v té zimě modřejší než jindy. navzdory silýmu větru je hladký a vlny se zvedají až u pláže, ale jsou ohromný a z koruny jím vítr odnáší vodu zpět do širýho moře. jakoby těm vlnám vlály vlasy.

za plotem moře, za mořem pláž, za pláží hory mrakodrapů a za tou horou pravý hory

nejnovější čerstvě navezený plážový molo









2011/12/15

barcelona en navidad, entre la guapa i la bèstia

vánoce jsou všude stejný. santa claus oběšenej na každé druhé fasádě, bankovní účty se rychle prázdní, zato nákupní tašky těžknou a všichni s něma běhaj po městě a stresujou. všechny obchoďáky a supermarkety praskaj ve švech. jen studenti architektury pilně rýsují a vlastně taky stresují, protože se píšou zkoušky, všechno se odevzdává a jak jinak, než prezentuje. a když někdo náhodou odjíždí domů dřív nebo už má všechno odevzdaný, ostatní jen vzdychnou a zase sednou zpět k počítači, aby se svým nejlepším kamarádem strávili další elektronickej víkend. a pak nezbývá, než běhat po městě v těch nejposlednějších dnech a v ještě větším shonu nakupovat a prostě brát, co je, protože nezbyl čas na promýšlení nebo vyrábění pořádnýho dárku. ježíšek je na nošení dárků moc mladej a papa noel je asi zase moc starej, prostě ten pravej santa funguje asi jenom v americe.
ale já jsem se tady na ten shon hrozně těšila, protože to bylo po dlouhé době, co jsme zase jedno odpoledne mohly vypnout a zařádit si v obchodech. milióny čepic s těma největšíma bambulema, rukavice, šály, svetry se severským vzorem (ti španěli simulují zimu a fakt to tady nosí), červený saténový tanga s bílým peřím a rolničkama, samozřejmě tuny náušnic, náramků, korálů, balerínky vystavený hned vedle kozaček jako sezónní obuv, a potom bonbóny, cukrátka, čokolády, který vypadají jako perníčky a perníčky, který vypadají jak čokolády, turrón, jamón, krevety, bagety a faety. dychtivý pohledy malejch holek na drahý kůže a vzorky na těch nejjemnějších materíálech v el corte inglés, s předsevzetím, že až budem velký a budeme vydělávat hromady peněz, všechno si to koupíme.
ale nejlepší jsou papírnictví, knihkupectví a designový obchody a jejich deníky, díáře, bloky, kalendáře, tužky, fixy, propisky a gumy, voňavý knížky, ilustrace, komiksy a fotky. největším objevem byla japonská ikea, která se jmenuje muji a jsou tam věci s hrozně jednoduchým designem, třeba různý návody na origamy, takový karty, ve kterých po otevření vykvete origami tulipán nebo kartónovej strom, s košatou korunou, do které si naskládáte papoušky jednoho vedle druhýho jako puzzle.
když máte hlad, koupíte si v obchoďáku něco dobrýho a jdete ven na lavičku a můžete se ohřát na tom šikmým slunci, který tady na jihu pořád hřeje. a klidně si můžete i sundat svetr a v tričku kroutit hlavou nad všema těma rukavicema, čepicema sa šálama v každým butiku, co ve španělsku ovládl finskej santa claus.
a na plaza catalunya vyrostl obří bílej stan, ve kterým asi dost draze mrazí kluziště ála kluziště před rockefeller center. žádnej španěl nevlastní brusle, tak si všichni půjčují přímo tam, takový veliký tmavě modrý. a jak všichni jedou na těch stejných bruslích a nikdo to neumí, pomalu se sunou dokolečka, padají, brzdí o mantinely a je to fakt sranda.
vánoční stromeček v cccb, centru moderního umění