dnes jsem měla první zkoušku, z estétiky, trocha odpočinku od všeho technickýho, ale zato jsme museli pěkně zafilosofovat. a po zkoušce konečně prázdniny nebo spíš vánoce! tak jsem jela do obřího obchoďáku l'illa a provedla jsem už dlouho připravovanou a promýšlenou věc. koupila jsem jamón.
jamón serrano je obecnej název pro jakoukoliv španělskou přírodně sušenou vepřovou šunku. šunka teda není vařená, ale je to syrový sušený maso, který se rovnou jí a je to hrozná dobrota. serrano znamená horský, horská šunka totiž zraje na chladným horským vzduchu. Jsou dva druhy, jamón blanco, šunka z bílýho prasátka, které se říká taky jamón bodega. španěli v tom holt rádi dělaj bordel a myslím, že se jim tak docela daří ošálit turisty, kteří by si určitě chtěli radši koupit jamón ibérico, iberskou šunku. jamón ibérico je šunka ze speciální černé rasy iberskýho prasete, který má oproti bílýmu prasátku spoustu předností, který jsem ale už nenastudovala. většina jamónu ibérico je zakončená černým kopýtkem, ale viděla jsem i jamón ibérico s bílým kopýtkem a stejně naopak, jamón serrano s černým. (já se fakt nedivim, že se v tom ti turisti nevyznaj)
Bílá šunka se různí podle doby zrání a jamón ibérico se dělí podle způsobu krmení prasat. já jsem se s papa noelem domluvila, že když dárek, tak to nejlepší a koupila jsem domů jamón ibérico nobleza de bellota, což by měl být nejvyšší a nejdražší stupeň šunky vyráběnej z černých prasátek, který celej život byly ve volným výběhu a krmený byly výhradně žaludama a nedokrmovaný běžným krmením.
v tom obchoďáku jsem teda první asi dvacetkrát obešla všechny stojany s těma nohama, protože je to hotová věda vybrat něco pěknýho, ale moc jsem nevěděla. každá noha je obalená vrstvou sádla, tuku, kterej chrání šunku před nadměrným vysušením i vlhkostí. nakonec mi paní prodavačka poradila, pěkně ty nohy osahala a potěžkala, a já jí řekla, že je to dárek, tak ať vybere nějakou moc pěknou. no vybrala takovou křivou sedmikilovou hnátu s černým kopýtkem. první ji zvážila, pak vsunula do takové tlusté bílé gázy, abych se nezamastila nebo spíš abych neporušila ten tukovej obal, šup do igeliťáku a bylo to.
z l'illy jsem jela na kole, šunku před sebou v nosiči, pěkně mi voněla pod nosem a že byla silnice plná děr, kopýtko pěkně poskakovalo. jak jsem projížděla, občas někdo místo obvyklýho 'guapa' vykřikl 'jamón' a všichni, co shrabovali listí z chodníků, opravovali silnici a šli ulicí, viděli, jakou mám pěknou šunku. teď mi tu voní na sedmi metrech čtverečních pokoje a už jsem zvědavá, co na to řeknou naši. a ačkoli doma pro to budou muset najít místo, naučit se to krájet, možná nabrousit nože nebo koupit novej, doufám, že to nebude průser, že vezu kus mrtvýho prasete.
Žádné komentáře:
Okomentovat