tento týden odevzdáváme ateliérovou preentregu (poslední prezentace před lednovým odevzdáním), prezentujeme kde se dá, doděláváme projekty v ostatních předmětech, oči už jsou z toho všeho úřadování (jak říká táta, když sedíme za počítačem) dost unavený, nervy napjatý, když se rozhlídnu kolem sebe ve studovně, všichni vypadaj jak smrtky. a tak jsme se s evou minulej týden rozhodly, že se k tomu postavíme čelem a radši budeme cestovat! a jely jsme na státní svátek do girony.
katalánský ulice ve dnech státních svátků jsou rozhodně pruhovanější než španělský (španělská vlajka má dva červený a uprostřed jeden žlutej pruh a katalánská pět žlutých a čtyři červený)
na universitě roztavili abecedu a hodili ji z okna na chodník
kolem centra girony se vine hradba. je dlouhá, a nepřiměřeně úzká, řekla bych, že tak tenoučkou hradbu nemohli stavět kvůli obraně, ale spíš proto, že ta zeď obtáčející město jako list stočenýho papíru je hrozně krásná. je asi docela nedávno rekonstruovaná a je to zkrátka nádhera.
konec hradby nebo začátek?
za výstup po nekonečných schodech nás odměnilo krásný počasí netradičníma pohledama na město,
ptačí perspektivou toho úžasnýho kamennýho díla,
nekonečně podivnýma kombinacema jižanskýho podzimu,
všema barvama přírody,
a všema barvama města,
dalekým výhledem na katedrálu a dál až na zasněžený pyreneje
a na nekřesťansky širokou katedrální loď (nejširší křesťanskýho světa).
katedrála v gironě je dominanta města jak má být. pěkně tam trčí na terénním zlomu, všechny římský a židovský domy centra se sotva choulí u svahu, kde začíná růst ta ohromná stěna. a ty domy nejsou žádný drobečci, ale v porovnání s katedrálou jsou jako chatky a ty malý mravenci kolem jsou asi lidi. a když já, ateistka ve 21. století, se cítím u nohou té katedrály jako pidipidinic, jak se mohli cítit ve třináctým století, když už ta osamělá gotická loď stála, nebo v baroku, když už vypadala přesně tak, jako dnes? a je to taková krása k té katedrále sestoupit z hradby, pěkně si ji obejít zezadu parkem a zahradama, prohlídnout si, co vás asi čeká a nakonec projít průjezdem v podloubí sousedního domu a zalapat po dechu.
nad tou výškou
a nad tou dynamikou. vlastně ne nad, ale pod. ach gotika.
pod portálem sedí děda
když přijdete tak, jak máte, těch tisíc schodů vás možná ohromí ještě víc než katedrála.
letos jsem viděla hodně katedrál, ale tahle mě fakt přesvědčila. lepší byla asi jen bazilika v trieru.
vánočně vyzdobit si to v gironě umí. barcelona by se mohla učit. respektive méně je někdy více. a dobře vymyšlený ozdoby můžou dělam parádu i za denního světla. eva pod reflekrorem.
tenhle nakreslil katedrálu a žádnej počítač k tomu nepotřeboval.
a že se nám na té hradbě tak líbilo, když se v židovským městě začalo stmívat, běžely jsme zpět nahoru a chytily poslední paprsky za modrýma hřbetama, kde mají sníh a možná tam i lyžujou
když jsme sešly zase do centra, vánoce už jely v plným proudu.
Žádné komentáře:
Okomentovat