nutno dodat, že je prvního prosince, 18 stupňů, slunečno.
ale podzim je, o tom žádná.
kolem jedné druhé se ulice a hřiště plní studentama a malejma žáčkama v uniformách.
umí dost neskutečně ječet, asi tak, že to je slyšet v celým městě. v bcn to bzučí jako ve vosím hnízdě. a já jsem šla na nejbližší horu, sant pere màrtir, a od celýho pohoří se ten dětskej jekot odrážel a pěkně to rvalo uši. ještě, že jdou ve tři všichni spát siestu.
španělskej les
na sant pere jsem byla já a jinak samí sportovci... a jejich mazlíci
el río llobregat, řeka na jih od barcelony, za ní začíná letiště
tibidabo a fosterův vysílač, za tou horou je velkej zábavní park
těsně po vrcholem hory
a rozhledna byla zamčená
ale poprvé jsem na vlastní oči viděla za to pohoří do vnitrozemí, napravo v mlze je montserrat, myslím.
na jedné straně výskaly děti a tady na té straně zvonily ovečky.
barcelooooona, vzadu u moře hora/kopec montjuïc
camp nou
a někde na té fotce bydlim, napravo od stadionu
a do barcelony můžete přiletět už i lodí
když už betonový, tak fakt krásný. dláždený posezení na vyhlídce
poslední střecha barcelony (aspoň na této hoře, nejvýš položenej obytnej dům)
a co by to bylo za výlet, kdybych nenarazila na gaudího? pabellones güell
v mé čtvrti je pár ulic, který jsou dost zvláštní
jsou tu starý jednopatrový domky s krásnýma štítama a předzahrádkama plnýma pomerančovníků, broskvoní a citroníků.
a kolem nich vyrostly někdy po připojení k barceloně tyhle jinak docela dobrý, ale v tomto kontextu obludný desetipatrový bytovky.
Žádné komentáře:
Okomentovat