madrid

tak jsem na týden v madridu. dávám pár fotek, povídání později. je toho moc a je to krásný!

ještě v barceloně na letišti

už v madridu na letišti

čtvrtej nejnovější terminál od fostera

plaza mayor

tržnice

madridský měřítko

cervantes všude, don quijot a sancho panza nesmí chybět. madridskej medvěd, kterej požírá madroñu taky ne. podle moruše se prej madrid jmenuje.

katedrála

palacio real

estacion principe pío

manzanares

vzadu plaza españa

krypta katedrály, klatedrála

nožičky

soutěž v krájení jamónu

plaza españa a chrám templo de debod, dovezenej z asuánu před stavbou přehrady

el sol de otoño

jestli se někdy potkám, vrhnu se na vás a budu vás líbat na tváře, vězte, že tady by bylo divný, kdybych to tak neudělala. to je jen krátké malé varování dopředu. a divných věcí se přes den děje víc, od vstávání až v devět přes vaření oběda už ráno (pořád ty stejný věci dokola, já su v kuchyni fakt marná. nachápu, jak jsem mohla na mallorce zvládnout tu svíčkovou), abych si nemusela kupovat drahej nezdravej školní blaf, po úprk do školy, protože vždycky zjistím, že už je pozdě. polibky polibky polibky. ale začátek hodiny stejně nikdy nezmeškám, když se vždycky začne asi o půl hodiny později. potom začíná celodenní vlna prezentací prací a projektů všeho druhu v tříhodinových úsecích, sezení na hrozných rovných židlích, polibky, práce ve skupinách v zakouřených posprejovaných studovnách (prej to bývalo i horší), nošení věcí tam a zpět, kupování automatovýho kafe za padesátník, psaní tun slovíček a rychlý skici okamžitých nápadů do moleskina, ty řady a sloupce mikrovlnek ve škole, odpolední sezení na terasách (těch je ve škole asi milión), vyhřívání se na slunci, spojený s odkládáním povinností. setkávání, polibky. vítr a slunce, je cítit podzim. akumulujeme na zimu! zima se nám ohlašuje tím, že teplota vevnitř je stejná jako teplota venku. pozdní odpoledne a večery pořád na těch rovných židlích, sluneční světlo po dlouhé cestě ze západu, odrazu od skleněné facultat de química i física a kratičké cestě zpět na východ se musí ještě prodrat skrz žaluzie a kreslí nám na stěny gaudího vzory. když už té školy máte plný zuby a říkáte si je čas jít domů, stejně zůstanete, protože ta přednáška je fakt dobrá a byla by škoda to neslyšet. to se v praze nestává. a doma kuchyň, mám takovej hlad, že si zas vařím to stejný, poněvadž se mi nechce přemýšlet o ničem originálním, překládaní nové tuny slovíček z moleskina, teď už s mým bachratým slovníkem (DÍKY DÍKY DÍKY), noční konverzace na skypu, facebooku, španělsky, česky, anglicky. buenas noches, brou noc

ya sé

už vím, proč ze západu přišla módní vlna holinek
____________________________________
léto: když tu začalo pršet, spadne pár kapek a všichni běží k oknu, aby se podívali, jestli je to opravu déšť. a po pár kapkách zase pere slunce do už úplně vysušených ulic a lidi mají týden o čem mluvit. pršelo.
ale v říjnu je to jinak: začne bouřka a trvá celej víkend, celej týden, hřmí a lidi už neběží k oknům, ale radši zůstanou kde jsou, aby je ta voda někam neodnesla. jen se přemýšlí o tom, co všechno se dá zrušit, otevírací hodiny úřadů, obchodů, škola, práce, nedivila bych se ničemu. země je tak suchá, že nezvládne ani nic nasát, a tak voda proudí po silnicích, chodnících, v parcích... v proudech, v řekách, do kaluží a ještě větších kaluží, který se nedají přeskočit. tak proto ty holinky.

už vím, proč je lepší kreslit všechno v ruce a ne na počítači
____________________________________________
protože potom se vám jen tak nestane, že vám zmizí všechna práce, co jste za celý odpoledne udělali. ale ani to není úplně pravda. všechno, co jsem nakreslila a vytiskla se rozpustilo, protože jsem zmokla a před vchodem do domu, když jsem hledala klíče, mi role těch papírů spadla do louže. takže dnešek nenávratně smazanej. možná by mohli vymyslet nějaký holinky i pro počítače a papíry. nebo si koupím deštník.

už nevím.
_______

teatro y forum

 v neděli jsem zatla zuby, vylezla z postele a vyrazila do deštivýho centra. fakt se mi nechtělo, ale stálo to za to. jako vždycky!

teatro cccb v ravalu (centre de cultura contemporània de barcelona)

náhodou jsme se tam ocitli ve chvíli, kdy začínala přednáška pana architekta, prostě zase náhoda. a to je vždycky moc fajn a naprosto důvěryhodný, když o domech vypráví samotní architekti.

mercat de mercats na plaza de la seu, před katedrálou. trh trhů na místě písně písní a tance tanců.

koupíte si lístky a za ty lístky pak na stáncích vyměňujete různý tapas a sklenky vína.

herzog&de meuron, ikony současné architektury postavili na samým konci avingudy diagonal budovu přírodopisnýho muzea, forum. je to obří masavní deska trojůhelníkovýho půdorysu, která je zvedlá nad náměstí na takových zdcadlových nohách, takže se tam tak vznáší jako vyřízlej stříbrno-modrej kus vody.

vevnitř je to obsahově jako v muzeu na václaváku, ale mnohem interaktivnější. trochu mi to připomnělo muzeum dynamic earth v edinburghu. ne trochu, hodně.

spousta videoprojekcí, dotykových obrazovek s vysvětlením evoluce, minerály ve skleněných baňkách, nasvětlený jako šperky, kostry, trilobiti, vodní potvory, dinosauři a všechny ostatní zviřátka, který tu na světě eště máme.

celý forum má být jako trojúheník vyňatej z moře, světlo se od strukturovanejch kovovejch desek odráží jako od vody.

diagonal, tak deset kilometrů pořád rovně a jsem doma!

víkend patřil k těm náročnejším, a do školy jsme neudělali ani čárku... tohle s náma dělá ta architektura.