jestli se někdy potkám, vrhnu se na vás a budu vás líbat na tváře, vězte, že tady by bylo divný, kdybych to tak neudělala. to je jen krátké malé varování dopředu. a divných věcí se přes den děje víc, od vstávání až v devět přes vaření oběda už ráno (pořád ty stejný věci dokola, já su v kuchyni fakt marná. nachápu, jak jsem mohla na mallorce zvládnout tu svíčkovou), abych si nemusela kupovat drahej nezdravej školní blaf, po úprk do školy, protože vždycky zjistím, že už je pozdě. polibky polibky polibky. ale začátek hodiny stejně nikdy nezmeškám, když se vždycky začne asi o půl hodiny později. potom začíná celodenní vlna prezentací prací a projektů všeho druhu v tříhodinových úsecích, sezení na hrozných rovných židlích, polibky, práce ve skupinách v zakouřených posprejovaných studovnách (prej to bývalo i horší), nošení věcí tam a zpět, kupování automatovýho kafe za padesátník, psaní tun slovíček a rychlý skici okamžitých nápadů do moleskina, ty řady a sloupce mikrovlnek ve škole, odpolední sezení na terasách (těch je ve škole asi milión), vyhřívání se na slunci, spojený s odkládáním povinností. setkávání, polibky. vítr a slunce, je cítit podzim. akumulujeme na zimu! zima se nám ohlašuje tím, že teplota vevnitř je stejná jako teplota venku. pozdní odpoledne a večery pořád na těch rovných židlích, sluneční světlo po dlouhé cestě ze západu, odrazu od skleněné facultat de química i física a kratičké cestě zpět na východ se musí ještě prodrat skrz žaluzie a kreslí nám na stěny gaudího vzory. když už té školy máte plný zuby a říkáte si je čas jít domů, stejně zůstanete, protože ta přednáška je fakt dobrá a byla by škoda to neslyšet. to se v praze nestává. a doma kuchyň, mám takovej hlad, že si zas vařím to stejný, poněvadž se mi nechce přemýšlet o ničem originálním, překládaní nové tuny slovíček z moleskina, teď už s mým bachratým slovníkem (DÍKY DÍKY DÍKY), noční konverzace na skypu, facebooku, španělsky, česky, anglicky. buenas noches, brou noc
Žádné komentáře:
Okomentovat