dracs i bèsties de foc

dostala jsem krásnej pohled z andaluzie od tamary a magdy ze školy z prahy, moje první pošta!

a moje první jízda na kole, ne svoji kartu samozřejmě ještě nemám, ale sabria odjela na týden do londýna a půjčila mi svoji, tak můžu trošku objevovat .-) teda hned poprvý sem si o to kolo poškrábala koleno, takže jsem taky poprvý použila svoji 'lékárničku'. bicing kola jsou dobře jetý, každej úplně kašle na to, co se s tím kolem stane, takže s tím většinou jezdí jako prasata, přes obrubníky v plné rychlosti, no a podle toho to taky vypadá. nefunkční brzdy, zvonek tak použitej, že zvoní pořád, různě to rachtá a cvaká, je to zkrátka dost 'nenápadná' jízda.
teď sedím nad analýzou parcely a okolí, ale jsem jak na jehlách, protože za chvíli vyrážím do ulic na slavnosti. mercèèè

možná ta nejsubtilnější ulice v bcn a taky jedna z nejtarších. vede trošku klikatě od katedrály k náměstí sant jaume kolem muzea, kde jsou zachovaný ty nejstarší části města, ještě z doby starého říma.

 

úplně první osada na území bcn založená 15-10 před kristem, typická vojenská římská dispozice s křížem severojižní cesty cardo a příčné decumanus. klikatá ulička je už tady vidět.

naproti radnici na plaça de sant jaume je výstava dracs i bèsties de foc, draků a ohnivých příšer. v tlamách a po těle mají kovový stojany, do kterých se v průvodech připevňují petardy sršící oheň, někteří draci plivou vodu, někteří funí konfety.

maska prasete, velmi současné

každá čtvrť má svoji masku, kterou většinou vyrobí v místním kulturním centru nebo škole.

znásilnění joana miró

market santa catarina 

ulice ciutat vella jsou možná ještě krásnější shora...

passejada de dracs i bèsties de foc, ukázka průvodu draků, hlavní průvod bude až v neděli. draky doprovází skupiny mladých tančících bubeníků, i draci tančí, opravdová show

video z průvodu na plà de la seu, u katedrály

las ramblas

v průvodu, všude konfety, na zemi, na oblečení, ve vlasech, v puse

draci, bubny, tanec, smích, oheň, flamenco... a ladrón (zloděj) na každým rohu. barcelona

když jsem se vrátila domů, byly všechny holky pryč a aina zamčela, což se u nás nesmí a asi jí to nikdo neřekl (já jsem taky nevěděla, ale nikdy jsem nezamykala, protože vím, že sabria taky nezamykala). no a když zamčete naše dveře, musíte se fakt hodně snažit, abyste je znovu odemčeli. já jsem to odemykala asi půl hodiny, v jednu chvíli jsem si myslela, že zůstanu spát na chodbě na schodech, ale to bych si moc nepomohla, protože ráno bych to stejně musela páčit. tak jsem volala sabrii do londýna, protože jsem si myslela, že takovou silou už ten klíč prostě musím zlomit. ale podařilo se. ještě teď mě z toho bolí dlaně.

a z domu přiletěly smutný zprávy o terim, tak dnes i barcelona zaplakala.