costa brava

dali jsme pokurzovou afterparty na pobřeží costa brava! vyrazili jsme uplně brzo ráno, takže jsme se všichni překonali a opravdu jsme vstali, ačkoliv jsme v pátek jeli domů pozdě z erasmácké sushi-párty, na které ale skoro žádný sushi nebylo, jen čína. takže jsme se včas sešli, ale bohužel jeden peruánsko-barcelonskej kamarád, jako průvodce, se asi o půl hodiny zpozdil, takže jsme stejně jeli až dalším vlakem. 

další error byl, že jsme jeli z barcelony na costa brava celou dobu po kolejích podél pláže a když jsme zajeli do vnitrozemí, tak jsme teprve vystoupili, asi po hodině a půl cesty, a museli jsme ještě do autobusu, kterej nás teda zavezl do lloret de mar zpět na pobřeží.

costa brava, divoké pobřeží, synonymum toho nejjemnějšího písku, nejčistšího moře, nejledovější sangrie a já nevim co eště. lloret de mar je středisko, v pásu costa brava asi nejvýznamnější, což znamená nejvíc turistů. bohužel. ta pláž byla fakt nádherná, taková strmá, žádný plácání na mělčině, veliký vlny, ale milióóón lidí! tak příště to asi (teda ne, spíš určitě!) vezmeme bez peruánskýho kamaráda nebo aspoň s vlastním plánem cesty.

takovej pohodovej víkend, žádnej stres, snad jen trošku, co přinese začátek školy a tak. ale ještě zítra, 11. září. ten den v katalánsku není vzpomínka na wtc, ale národní den (podotýkám, že nejde o španělskej svátek, ale katalánskej. ostatně dnes jsme byli vlastně na venkově a bylo fakt znát, že už to nebylo kosmopolitní jako barcelona, protože tam není o španělštině ani zmínky, všude vládne català). tak jsou po městě různý koncerty, fiesty, slavnosti. no vlastně asi jako každou neděli.

rent a car

přelidněno

...ale nahoře pohodička. socha na kopci nad lloret de mar