vlastně jsem sem nepsala dva dny, ale tady za dva dny toho tady vidíte tolik novýho a zažijete tolik nečekanýho, že to člověku vůbec nepřijde jako dvy dny, ale mnohem dýl. no ale je to stejně divný, protože takhle to zní, jakože ten čas utíká hrozně pomalu, ale to neee. teda psát o tom, jak utíká čas není vůbec jednoduchý.
takže fakticky, dnes jsem tu přesně čtyři týdny. za ten měsíc jsem:
našla byt
ochutnala moře (při velkých vlnách i plnými doušky, je krásný, ale není to dobrý!)
vypila asi deset tisíc litrů barcelonské vody, asi není závadná, to bych tu už nebyla (všichni kupují balenou)
utratila spoustu peněz - ehm, první výdaje jsou největší, zařízení pokoje, zálohy apod.
naučila se základy catalá
trošku se dotkla barcelony a okolí
jednou zmokla (víckrát to ani nešlo)
seznámila se asi s miliónem lidí, ale jmen si pamatuju jen pár, a to jsem si je většinou musela napsat a naučit, protože jména si normálně moc nepamatuju ani v česku, natožpak tady, když se každej jmenuje maria-antonia, ilaria nebo podobný nesmysly (jo jména, ty mi fakt nejdou, po kom to mám?)
úplně ztmavla (jedinej, kdo mi neříká, že jsem nějak moc opálená, jsou černoši)
začala chodit do školy
nevyrostla - díky bohu, to bych se už bouchala hlavou do stropů v podchodech metra
hrozně málo mluvila s tamarou
stihla dvakrát neúspěšně vyřídit empadronamiento, což snad znamená přihlášení k trvalýmu bydlišti
tím moje statistika asi nekončí, ale to by se dalo psát donekonečna
noční procházka po parcele, která nás čeká tento semestr. v ateliéru budu pracovat ve skupině s evou. tady nejsou moc fanoušci samostatné práce. tyhle stromy mají krásný žluto-bílý květy jako lilie (kvetou právě teď) a jmenují se palo borracho, tzn. opilé dřevo, latinsky ceiba insignis
na tom kuželkovitým kmeni rostou docela velký trny a celej ten strom je dost bizarní
socha-kašna před dochovanou hradbou kolem zahrad baluard v přístavu
výzdoba v ulicích už týden před mercè. už týden před mercè taky všechny banky kupříkladu zavírají už během dopoledne, protože přece za týden bude svátek!
paral.lel
naše parcela po ránu a po úklidu. mokrý chodníky v barceloně jsou nejkrásnější
uspořádanej chaos
hasička pod montjuïcem
poble sec, suchá vesnice. část barcelony, která měla veřejnou fontánu jako poslední z barcelonských čtvrtí. ta první tu ale funguje dodnes.
jezuitská škola
park v patě montjuïcu
ehm, bazalka ze země trpaslíků
caminar barcelona - předmět z katedry urbanismu - procházky po barceloně (tří až čtyřhodinový, což je uplně drsně náročný) s výkladem. úžasnej předmět, o kterým si asi můžu nechat jen zdát, protože na můj zápis už asi zbydou jen samý hrůzy.
barcelona je extravagantní!
Žádné komentáře:
Okomentovat