llueve. llueve muchísimo pero está bonísimo. prší.
možná už jsem to psala, ale zkusím to ještě jednou. tentokrát to nebude o pilinách, ale jen o té vodě. el domingo empezó a llover. v neděli začalo pršet. en lunes está lloviendo. v pondělí prší, na facebooku se objevují samý depresivní erasmácký statusy, jak každej chce domů, někteří se fakt sbalí a letí. el martes sigue siendo a llover. a v úterý dál. a tak je po pár dnech nepřekonatelné chuti na něco dobrýho, kterou překoná ještě nepřekonatelnější letost jít něco koupit, dobrý se rozhodnout vytáhnou čísi polámanej deštník a vyrazit ven. (jestli máte ty holinky, tak ano!)
a pokud jsem kdy psala, že tu prší docela silně, tak to, co jsem viděla dnes, nebyl déšť, ale zalívání barcelony. tak jako v létě umývají barri gotic a raval tryskovýma hadicema pěkně pod tlakem, tak na podzim obloha tryskově opláchne celý město po tom dusným létě. a taky prašným, protože dnes jsem viděla barcelonu. myslím viděla, opravdu viděla. každou barvu na mozaice fasády casa batló, každej odstín šedivé kamenné dlažby, město dostalo sprchu a pro mě to bylo jako by mi nasadily brýle s tou správnou dioptrií. a je to tu ještě barevnější. už vím o tom prachu, kterej potáhl přes léto barcelonu, ale vím o něm až když zmizel v kanálech, v řece a v moři.
passeig de grácia a možná ještě spíš passeig de catalunya jsou jako takový trvale nedělní lázeňský promenády v centru milána. bez kožichu a silonek s proužkem vzadu uprostřed sem vůbec nechoďte. skla výloh se lesknou za masivníma sloupama modernistických domů a v těch výlohách se to leskne ještě víc. na nárožích intimní hotelová lobby, pobočky bank pro nejváženější klienty a restaurace, kde jíte malinkatý jídlo uprostřed obřího talíře se snítkou petrželky deseti sety příborů pod pětimetrovým prostorem a pak až strop. a závětří není žádná stříška nad vchodem, je to honosnej prostor přes dvě patra v hloubce domu, s krásným osvětlením a těma nablejskanejma vitrínama a je to geniální, protože se tam v létě schováte před sluncem a v zimě před tím lijákem. ale i když vyjdete pár schodů k domovním dveřím, skoro se přitisknete k výloze, stejně na vás ten neúprosnej liják dosáhne. voda dopadá tak prudce, že se odráží od dlažby a prší i nahoru. a můžete čekat, jestli déšť nepoleví a oknem, který vám otvírají stěny a sloupy závětří do ulice pozorovat dámy na podpatcích, jak se derou deštěm, a všem zvedá vítr deštníky nahoru, takže to vypadá, jakoby si každej nesl do deště svou vlastní holubinku.
a jestli si nevezmete ty holinky, udělají se vám na botách dva žraloci, tak jako mně, který při každým kroku hladově otvírají tlamy, aby ponožkový jazýčky mohly pěkně sosat. kanály už jsou plný, tak voda teče po silnici mezi obrubníkama jako v řece a někdy i řekou přes celou silnici, celej chodník až k soklům nádherných domů do jiných řek těch dalších ulic pěkně z kopečka na barcelonetu a do moře.
už neprší, voda opadá a už nemá cenu utíkat do metra. deštník nedeštník, závětří nezávětří, jste mokří od hlavy až k patě. ale cítíte ten novej vzduch, vidíte nablýskaný barevný mozaiky všude kolem a vůbec se vám nechce domů, tak ještě projdete městem a zas jednou máte pocit, že žijete s barcelonou.
barri gotic dentro de la lluvia
Žádné komentáře:
Okomentovat