už jsem o madridu slyšela od kamarádů, už jsem se o něm učila ve škole, říkali nám o něm ve španělštině. měla jsem celkem jasnou představu o přehnaně velkorysým nabubřelým velkoměstě plným barokních andělíčků a trochu jsem měla pocit, že se mi to prostě nemůže líbit. ale po té první hodině, co jsem se prošla centrem, jsem to musela přehodnotit.
vznešený, barokní ale strohý, plný překrásných soch, paláců, starých veřejných budov, pokřikujících španělů, tapas barů, klaksonů aut, ostrého slunce a chladivých stínů, halloweenských masek, terénních změn (to byla po barcelonské placce velká změna - strmý ulice a nakloněný náměstí). i tu nejmenší uličku zdobí veliký kachlíkový vymalovaný uliční znamení. kachle jsou i na stěnách v obchodech, tapas barech, obytných domech nebo zespodu balkonů a francouzských oken. necourá se tu tolik turistů jako po barce a ceny v centru jsou úplně stejný, jako v okolních čtvrtích. v noci vám nenabízí pákinstánec pivo nebo drogy, ale peruánec nebo španěl vstup a uvítací drink v baru zdarma. na solu si od inda koupíte hrozně draze nejlepší italskou zmrzlinu, co jste kdy měli, a na vychutnání zahraje skupina mexičanů v sombrerech. stařík si dá skleničku a zve k tanci krásné slečny čekající na schůzku. ten déšť sem spíš nepatří, to bylo překvapení na uvítanou. dalších pět dní je bez mraku. z každých druhých dveří voní sušenej vepřovej jamón a tu nejkrásnější fasádu z plaza mayor zakryje obří konstrukce stanu sloužící jako střecha nad festivalem iberské šunky. pod katedrálou je nádherná krypta s lesem masivních sloupů, vedle roste nová budova muzea, ale samotná katedrála je tak oslňující a barevná, že to snad ani není pěkný. děti nesměle okukují živý sochy, třpytivý obludy, mickey mouse a minnie, halloweenští šílenci klidně nasprejují i svýho psa na duhovo. v podloubí hraje někdo na kytaru. je to bezdomovec a hraje božsky. všechny taxíky jsou škoda octavia. v parku u královskýho paláce stojí dva zástupy mramorových soch, který se nevešly na střechu, protože by ji přetížily. jsou úplně bílý, jakoby mramor nikdy nezašel časem. za palácem se otvírá nesmírný údolí se zapadajícím sluncem nad parc del campo, který se nejlíp pozoruje při botellónu u nádherně nasvícenýho egyptskýho chrámu debod nad vodní hladinou (není velkej, je to pár kamenů na sobě, asi mám i o egyptským měřítku trochu přehnaný představy, taky bych se tam měla podívat). správnej tapas bar neznamená pěknou restauraci, je to natřískaný místo k prasknutí, že nechápete, jak ten útlej číšník může roznášet cervesu a tinto de verano nad hlavama a nic nevylít. ale když vylije, řekne jen 'joder' a cpe se dál. nikdo se vás neptá, co chcete, prostě počkejte a něco dostanete. jestli vám něco překáží, hoďte to na podlahu. už tak je plná ubrousků a zbytků jídla a nikdo na ni nevidí, je plno. a než se procpete k východu, dáte si ještě něco, protože nikdo nemá tak ostrý lokty jako číšník.
rastro, blešák s nejdelší historií na světě
stánek s gumou.
colegio de las escuelas pías de san fernando, linazasóro
museo nacianal centro de arte reina sofía, přístavba od jeana nouvela
guernica, nejsilnější zážitek z reiny sofie
picasso, dalí, miró, duchamp, lichtenstein, gris, braque
nádraží atocha. je jako obří palmová zahrada, jezírko s želvama
atocha, památník obětem teroristickýho útoku
kolem prada, v pradu se fotit nesmí. goya shlížící k hlavnímu vstupu do staré budovy
tak jsem za ten víkend prohlídla asi všechny významný díla, o kterých jsme se kdy učili. vidět to na vlastní oči je fakt jiný káva než v knížce nebo ve skriptech.
goya, velázquez, el greco, tizian, caravaggio, rubens, rembrandt, tiepolo, bosch, breughel. och
parque del retiro: krasobruslení na in-linech, lodičky na jezeře, fontány, bubliny, věštkyně, křišťálový koule
o víkendech je tu pěkně rušno, víkend pro madrid znamená procházku do retira, stejfně jako v barceloně znamená procházku do parc de la ciutadella a na pláž. občas tu hrají fotbal, basket nebo volejbal, ale ten většinou stejně s fotbalákem.
...a trocha současné architektury
quatro torres, první zleva od fostera, byly vidět i z escorialu, kam se jede hodinu a půl vlakem
moje oblíbený místo, u palacio real cestou k alči domů
madrid>aeropuerto barajas>aeropuerto el prat>barcelona
[toledo a el escorial nechávám na příští příspěvek]
Žádné komentáře:
Okomentovat