ostře řezané sochy v průčelí, ježíš připoutaný ke sloupu před vchodem a za ním měděná brána s nápisy, kamenný prales sloupů stoupajících šikmo do výše, vše v jednom z mála mrazivých dní v berceloně. někde na střeše se pracuje, ještě výš než nedostavěná katedrála se tyčí čtyři jeřáby. chrám už vypadá zdánlivě hotově, osm stometrových věží s barevným okvětím na špičkách, ale tu prostřední, nejvyšší a nejmohutnější, hlavní dominantu, můžeme teprve tušit z obrovského věnce, který je právě v konstrukci. podle plánů současných inženýrů má být kompletní v roce 2020. hotová bude měřit skoro sto osmdesát metrů. vstupte do sagrady familie.
ve dvou protějších průčelích katedrály jsou otevřené brány a uvnitř fouká studený vítr. zima odradila spoustu turistů, nestojí se žádné fronty, nikdo nikomu nešlape na nohy a nemusíte se sunout dál s netrpělivým davem.
interiér sagrady familie vám otočí hlavu o devadesát stupňů směrem k nebi. čistá a zároveň nesmírně složitá, bělostná, zářivá klenba s jemnou přírodní texturou, jakoby na sloupech spočívaly zkamenělé listy. než se ale koruny stromů rozvětví, zasvítí dolů suky kmenů jako drahokamy katedrála mrká a dýchá jako živá. v hlavní lodi borovicový háj, v bočních lodích palmová promenáda, v závěru nad baldachýnem zlatobílá krajka. nezbývá než žasnout. zasadil antoni gaudí i cornet, pro růst nutno zalévat veřejnými finančními sbírkami, tak jako národní divadlo v praze po požáru.
jediná dokončená fasáda, fasáda zrození, nejstarší, ta, na kterou měl gaudí skutečně přímý vliv. dnes součást světového kulturního dědictví
v okolí sagrady je spousta míst, kde se dá posedět v ryze katalánským prostředí. po stěnách rozvěšený vlajky a šály oblíbených barcelonských sportovních klubů, špinaví dělníci z chrámu. abystě porozumělí, co mají v menu, číšník klidně pantomimicky předvede všechny zvířata a zeleninu z lístku. pár bloků l'eixample do kopce a už stojíme před parc güell. tamara si poctivě vyfotí každej metr čtvereční proslulé mozaiky.
a po kávě doma (zahřívat je třeba v pravidelných intervalech) ještě stíháme vyšlápnout na montjuïc, olympijský areál, torre calatrava, výhled na plaza españa, fundació joan miró má překvapivě otevřeno i v noci. od lanovky je výhled na rozsvícené město a přístav z opačné strany než z parc güell a zakončit je nejlepší v poble sec, známé čtvrti klubů a tapas barů.
Žádné komentáře:
Okomentovat