při příležitosti zjišťování informací o tomhle hřbitově mi sabria povídala o pohřbívání berberů. když zemře blízký člověk, všichni jsou k pozůstalým šetrní a snaží se jim vše ulehčit. žádný pohřební služby a ždímání peněz. rodina uspořádá velikou hostinu pro všechny známé a rodinu. když jdou k řezníkovi, ten pozná, že člověk nakupuje víc než obvykle, a ptá se, k jaké příležitosti se pořádá hostina (tady na tu otázku má arabština konkrétní slovo, mají spoustu takových spešl slov, třeba slovo, který se říká, když si člověk dá koupel a zrovna vyleze z koupelny a je takovej čerstvej, vydrhnutej, jako novej). když zjistí, že hostina je pohřební, dává celej nákup ochotně na dluh a přihodí některý nejlepší podpultový kousky. tělo zemřelého se speciálně omývá, potom ho zahalí do obyčejnýho bílýho plátna a je obřadně pochováno v zemi. nepoužívají rakve, nespalují těla. jak se narodíš i zemřeš. všechno je přirozený, bez ozdob, šperků, pozůstalí nenosí černou. po několika letech není po těle v zemi ani stopa. tradičně se lidé pohřbívají na místo pohřbení své matky.
je nádhernej den, slunko pálí a úplně člověka nabíjí energií a optimismem. už si můžu sundat bundu i svetr a chodit po městě jen v tričku. čtu novou knížku, co mi půjčila eva, podrobnou historii urbanismu barcelony v deseti lekcích, tak jsem si dnes dala druhou lekci u moře. na pláž vyrazili úplně všichni, někteří už šli i do plavek a hrají beach volejbal, odpolední procházka se zmrzlinou, na obzoru hejno plachtenic a vzadu za mnou se s rozečtenými řádky tvoří vedle římskýho barcina rybářská čtvrť, která se hned bourá a na jejím místě roste velká pevnost ciutadella. na moři čekají šiky obchodních lodí se zbožím z celýho světa, až jim král, sledující přístav z nádherné věže palau reial u katedrály, dá povolení k zaplacení mýtného a vyložení zboží v přístavu. a už sedím na velké pláži, která ale neslouží k rekreaci, ale jako vojenský cvičiště, v přístavu celá flotila filipa V. a z barokního náměstí plaça de palau shlíží k moři královna a kyne choti na rozloučenou a šťastné shledání po válečném tažení. úžina mezi ostrůvkem, na kterým zrovna sedím, a pobřežím je navezena novou zemí a na vzniklém poloostrově vojácí staví nový rybářský městečko barceloneta. bourají se hradby, bourá se nenáviděná pevnost ciutadella a přehuštěné město se chystá na rozšíření. sedm let po bombardování města z montjuïcu se místo kamenné pevnosti ciutadella zelení prostorný park, cerdá rýsuje nový plán barcelony a mřížka už roste. l'eixample. barcelona se jedním nádechem rozrůstá z černého švába skrčeného mezi hradbami u přístavu v dámu s krajkou. nevídaný ornament xaflánových čtverců je na světě. auta a tramvaje se rozjíždí kilometry dlouhými rovnými ulicemi a baceloneta už není násobitelem rozlohy ohrazeného města, ale jen ocásek obří metropole. buržoazie se chce bavit a o víkendu nestačí park. buduje se pláž, na kterou už dvě stě let chodí lidé tak jako já, otevřít si knížku, chytit hřejívé paprsky a skočit do moře.
Žádné komentáře:
Okomentovat